Zjednodušený model spotřební funkce:
Přerušovaná čára představuje situaci, kdy domácnost spotřebuje všechen svůj důchod. V levé části grafu je patrné, že domácnosti s nízkými příjmy omezují své spotřební výdaje na uspokojení pro život nezbytných potřeb, jako je potrava, odívání, bydlení. Jsou i rodiny, které spotřebují více než vydělají - buď se zadluží nebo využíjí svých dřívějších úspor, což je typické zejména pro důchodce. Naopak domácnosti dosahující vyšších příjmů mohou nejen uspokojit méně naléhavé potřeby, jako jsou cestování, kultura či sport, ale dokonce část svého příjmu uspoří (viz pravá část obrázku).
Výdaje můžeme rozdělit do dvou skupin:
- autonomní výdaje - nejsou závislé na výši reálného důchodu,
- indukované výdaje - jsou přímo úměrné výši reálného důchodu, s jeho růstem se také zvyšují.
mpc
=
Při úrovni reálného důchodu YB se domácnosti dostanou do situace, kdy veškerý svůj
disponibilní důchod spotřebují. při nižších hodnotách reálného důchodu, než je YB, musejí domácnosti čerpat na své spotřební výdaje úspory z
předchozích období nebo se musejí zadlužit. Pak hovoříme o tzv. záporných
úsporách. Při vyšších hodnotách reálného důchodu domácnosti část důchodu
neutratí, ale uspoří a pak hovoříme o úsporách kladných.
Sklon funkce úspor (S) je dán velikostí tzv. mezního sklonu k úsporám. Mezní sklon k úsporám vyjadřuje, jak se změní úspory při změně reálného důchodu:
mps =
Reálnější vyjádření spotřební a úsporové funkce:
Spotřební funkce: C = ln (Y+1) + 2
Úsporová funkce: S = Y - C
S = Y - [ln (Y+1) + 2]
